parkoviště u ústí údolí Polenztal, popř. zastávka Porschdorf – Polenztal – Waltersdorfer Mühle a zpět
procházka podél řeky Polnice/Polenz, kterou lze doporučit především v horkých měsících.
Tok řeky Polnice / Foto: Archiv správy Národního parku, K. Jäpelt
|
délka: 5,8 km (od parkoviště u Frinzthalmühle)
šířka cesty, zúžená místa: bez omezení bariéry: žádnéschůdnost při vlhku: ano dopravní dostupnost: dráha národního parku U28 ze stanice Bad Schandau do stanice Porschdorf, autobus 253 k občerstvení v Porschdorfu nebo „kraxlerem“ (starým autobusem) k výletní cestě údolím Polnice, autem k parkovišti u mlýna Frinzthalmühle parkovací místa: parkoviště u mlýna Frinzthalmühle, bez poplatku, nejsou zvlášť vymezena místa pro vozíčkáře občerstvení: ve mlýně ve Waltersdorfu (kiosek) |
Trasa začíná na parkovišti u Frinzthalmühle. Směrem na sever k Hohnsteinu se táhne údolí Tiefer Grund, ale my se vydáme přímo do údolí Polnice. Údolí je zde – nedaleko soutoku s říčkou Sebnitz/Sebnice – široké, a až v průběhu naší procházky se postupně zúží. Necháme za sebou uvítací kámen národního parku a vydáme se po zpevněné cestě s červeným značením. Cesta nás vede někdy blíže, někdy dále od říčky. Výstražné cedulky nám připomínají, že se nacházíme v jedné z nejcitlivějších oblastí na přírodní vlivy. Tu a tam můžeme přes hustý pokryv listů spatřit skály.
Nedaleko Waltersdorfského mlýna jsou po levé straně, na druhém břehu říčky, vidět zbytky zdí. Ty pocházejí z posledních let druhé světové války. Zde v Polenztalu byla pod krycím názvem „Schwalbe (Vlaštovka) III“ naplánována podzemní výroba a úložiště pohonných látek. Vězni z porschdorfského tábora Gluto – pobočky KZ Flossenbürg – zde byli nasazeni při hloubení podzemních štol.
Než se dostaneme k Waltersdorfskému mlýnu, přejdeme pískovcem dlážděný most přes Polnici. Zde jsou výhledy do skalní říše kolem Brandu četnější, ale po opuštění cyklostezky je také cesta o něco horší. Vyhládlý krk můžete případně nasytit u kiosku ve Waltersdorfském mlýně. Cesta, kterou je možno bez omezení doporučit, zde končí. Pro ty, kdo zvládnou i trochu náročnější terén, je k doporučení malá zajížďka dále do údolí Polenztal. Již několik málo metrů za Waltersdorským mlýnem můžete obdivovat skalní svět Polenztalu se slavným Polenzwächterem (Strážcem Polnice).
Pro zvětšení prosím klikněte na mapu.
Říčka Polnice/Polenz byla již dříve známá pro své bohatství ryb. Jednou z jejích specialit jsou lososi (Salmo salar). Alternativní pojmenování, jako „Lachsbach“ (doslova „lososí potok“), dává tušit, že lososů dříve v Saském Švýcarsku bývala hojnost. Bohatství přírody ale narušilo znečištění – Labe a jeho rozvětvené říčky zchudly a v roce 1935 zde byl vyloven poslední losos. Tento druh ryby má dost velké nároky na své prostředí, takže se stal indikátorem pro víceméně neporušené lokality.
Když došlo ke zlepšení znečištění, zahájila správa regionu zarybňovací program „Elbelachs (Labský losos) 2000“. Ten probíhá od roku 1994 a až do té doby zůstávalo Labe a jeho rozvětvení zcela bez lososů. Základem programu bylo dovezení lososích jiker z jihovýchodního Švédska. V chovné stanici lososů a pstruhů Ermisch v Langburkersdorfu se v roce 1994 vylíhl první rybí potěr lososů a v roce 1995 byly rybky vysazeny do vedlejších toků Labe. Radost nad jejich přítomností se dá nejlépe ukázat na následujících pozorovaných údajích: 26. října 1998 odchytili odborníci prvního navrátivšího se lososa. Vážil přes dva kilogramy a měřil zhruba 70 centimetrů. Další lososi byli zpozorováni při překonávání lososího jezu v Rathmannsdorfu; celkem bylo tehdy chyceno 27 lososů o celkové hmotnosti 69,9 kilogramů. V úlovku bylo 13 mlíčňáků (samců) a 14 jikerňaček (samic). Své někdejší počty ještě nevyrovnali, ale přesto až do dneška lososů ve zdejších řekách a potocích přibývá.
